Čtyřnásobný mistr světa pověsil soutěžení na hřebík a věnuje se „hobíkům“

Připomenete nejprve čtenářům největší úspěchy vaší sportovní kariéry?

Zlato jsem si poprvé přivezl z mistrovství světa jako junior z Itálie v roce 2001. Podruhé to bylo v Rusku v roce 2008 za párové vystoupení. Zlato jsme společně s Veronikou Šindelářovou vybojovali na světovém šampionátu v Martiniku o rok později – opět s Veronikou. Naposledy jsme společně dosáhli na nejvyšší stupínek v roce 2010 v Holandsku. Kromě toho jsme byli na mistrovství světa několikrát druzí a třetí… Poslední sezónou pro mě byl rok 2012, kdy jsme s Veronikou z mistrovství světa v Holandsku přivezli stříbrné medaile. Hodně si považuji také vítězství v mezinárodní soutěži ve sportovním aerobiku v Brazílii, které dávám na úroveň mistrovství světa.

Je vaše rozhodnutí skončit se soutěžemi nezvratné?

Teď to tak cítím. Aerobiku se dále věnuji a sleduji dění kolem něho. Vím, že mistrovství světa bude opět na Martiniku, ale nemám v současné době ani žádné svěřence, kteří by se jej mohli účastnit.

Bylo za ukončením sportovní kariéry i nějaká zklamání?

Soutěžní aerobik se začal posouvat jinam než v době, kdy jsem s ním začínal. To je trochu ožehavé téma a nepopírám, že některé věci mě zklamaly. Především jsem ale sám dospěl k názoru, že se tento sport na vrcholové úrovni nedá dělat do nekonečna. Chtěl bych ale zdůraznit, že vůbec ničeho nelituji. Kdybych se měl rozhodnout, zda chci všechno prožít znova, tak bych neváhal. Nabral jsem spoustu zkušeností, podíval jsem se do různých koutů světa. Jsem šťastný, že jsem měl to štěstí poznat také řadu skvělých lidí, kterých si nesmírně vážím.

Vyučil jste se zlatníkem. Je to nyní i vaše zaměstnání?

Ne, tomuto řemeslu se nevěnuji. Ale použiji ono známé: Nikdy neříkej nikdy. Různou souhrou náhod, které život přináší, jsem se dostal do kontaktu s dvěma úžasnými lidmi – s psycholožkou Milenou Bučkovou a Alešem Tvrzníkem, který pracuje ve výzkumném centru patřící pod Duklu Praha. Zkoumá běh a provádí různé typy vyšetření, na jejichž základech se pak stanovují tréninky pro vrcholové sportovce. V aerobiku a jiných pohybových aktivitách pokračuji jako instruktor, takže se mi můj koníček stal prací.

A jaká je úloha v tomto týmu?

Vytvořili jsme si v Praze svoje centrum, kde se snažíme tyto techniky praktikovat i pro ´hobíky´ – tím mám na mysli lidi, kteří berou sport jako koníček. Abych to vysvětlil na příkladu. V dnešní době je moderním relaxem běh, ale ne každý na to jde správně a pak se zbytečně trápí. Na nás je, abychom to zájemce naučili a vedli je ke zdravému sportu – aby věděli, jak jej dělat a proč. Trénink ušijeme každému přesně na míru. Mě práce s lidmi opravdu hodně baví. Když do centra přijde člověk a postupem času vidím, jak se zlepšuje a že je šťastný, tak mě to nabíjí. Dokonce se stává, že z ženy, která nemohla otěhotnět, je najednou mamina. I takové zázraky zažíváme.

Tak tohle „suplování“ Františkových Lázní vysvětlete…

Naše doba je uspěchaná a plná stresů. Pohybem, zklidněním a spokojeností člověka a správným působením na psychiku může dojít k pozitivním změnám v celém organizmu. Chce to prostě umět trávit volný čas, udělat si ho sám pro sebe, odpočinout si. Víte, spousta našich klientů se nevěnuje fyzické práci, jejich povolání je práce u počítačů. Pohyb je pro ně optimální změnou. Nejlepší terapií je odtrhnout se od monitoru a vyměnit virtuální svět za ten skutečný.

Dá se činností v centru uživit?

Centrum jsme otevírali vloni v listopadu, jsme tedy na začátku. Ale fungujeme a myslím si, že celkem úspěšně. Kromě toho se aerobiku věnuji i komerčně, ale vyloženě jako trenér jen okrajově. Občas za mnou přijdou zájemci z různých měst republiky, kteří chtějí poradit s tréninky nebo s choreografií. Není to ale moje hlavní pracovní náplň.

Zřejmě máte i víc času, když nemusíte sám trénovat, abyste na soutěžích potvrdil, že patříte ke světové špičce. Jak jej využíváte?

Rád se vracím z pražského bytu do domácího prostředí v Sedlčanech. I když tu nejsem tak často, jak bych si přál, tak si volný čas užívám. Také daleko víc čtu. V posledních měsících jsem si dokonce sám nakoupil řadu knížek, což jsem předtím nedělal. Zajímám se o nové sporty a baví mě setkávat se s lidmi, kteří je provozují. Například jsem vyzkoušel golf, který mi předtím nic neříkal a zjistil jsem, že je to super.

Váš otec i děda jsou nejen na Příbramsku uznávanými chovateli, zejména králíků. Nepůjdete v jejich šlépějích?

U králíkárny volný čas netrávím. Ale do života přicházejí nové věci, aniž by to člověk očekával. Takže se ani téhle činnosti do budoucna zcela nezříkám. Marie Břeňová