My jsme se ze začátku moc

Nejexponovanější sportovní klub lounského okresu? Zcela jistě Juniorský finess klub Louny.Důkazem budiž slavnostní galavečer Sportovec regionu, na kterém klub Jitky Hofmannové posbíral ta nejprestižnější umístění. Dvojnásobná mistryně světa Adéla Citová se stala vítězkou kategorie Hvězda Deníku, dokázala také obhájit loňské prvenství mezi dospělými. Se svou parťačkou Karolínou Jánskou navíc získala ocenění i v kategorii kolektivů. Obě dvě pak svolily k unikátnímu dvojrozhovoru.

Užily jste si slavnostní galavečer?

J: Bylo to super!

C: Mně se to vždy líbí. Je to takové hezké rozloučení s minulým rokem.

J: Jsem ráda, že Áďa vyhrála vše co se dalo.

Třikrát jste byla na pódiu, Adélo!

C: To už bylo trošku trapné. (smích)

To jste ale mohla čekat, když jste měla tak úspěšný rok.

C: Je pravda, že v tom mém sportu jsem dosáhla maxima. Říkala jsem si, že asi víc pro vítězství v té anketě udělat nemůžu. Ale rozhodně jsem si neříkala, že jsem automaticky vítězka. Popravdě jsem ani nevěděla, jaké mají úspěchy ostatní sportovci, protože nemám bohužel tolik času je sledovat. Tak jsem čekala, kdo s čím přijde.

Tak to jste si během galavečera udělala rozhled.

C: Ano. Některé sportovce už jsem znala. Ale třeba fotbalisty nebo hokejisty ne. Je to možná i tím, že jsem antitalent na všechny míčové hry.

Takže vaše doplňkové sporty jsou bez míče.

C: Rozhodně! Spíš radši běhám. Nebo jsou fajn lyže, ale tam hrozí zranění. Já si dávám pozor i při tom běhání, protože bych byla na sebe hodně naštvaná, kdybych si při něm třeba zvrtla kotník.

J: Co se týče lyží, tak jsme na horách nebyly snad tři roky, aby se něco nestalo.

Risk si nemůžeme dovolit.Jak vy dvě se vlastně dlouho znáte?

J: Známe se z aerobiku asi 12 let.

C: Ze začátku jsme se moc neměly rády. (úsměv)J. Já si pamatuji, že jsme byly na sebe naštvané třeba proto, že jsme měly stejné oblečení. C. C: Žárlily jsme na sebe. Pak jsme se skamarádili.

J: Pak jsme dokonce přemýšlely coby a začaly spolu cvičit.

A jak to vypadalo, když jste se neměly rády?

C: Nedělaly jsme si naschvály, ale spíš jsme se nějak nevyhledávaly.

J: Jen jsme si prostě nebyly na začátku tak sympatické. Říká se, že ta největší kamarádství na začátku tak nevypadají. My se daly dohromady i díky soustředění, kde jsme měly čas se poznat. Pak jsme chodily i na stejnou školu.

Jak vás napadlo, že spolu budete cvičit?

C: Já šla tria už dříve. Jen se mi často měnily partnerky. Káju jsem ukecala do tria, pak i do dua.Jste se nechala ukecávat, Karolíno?

J: Já se bála. Myslíte, že je jednoduché cvičit s mistryní světa? (smích) Nechtěla jsem zkazit přátelství. Áďa je ambiciózní, nechtěla jsem jí to nějak pokazit.

Vy nejste tak ambiciózní?

J: Méně. Snažím se ze sebe dostat to nejlepší, ale nejvíc mi pomáhá, když to ze mě dostane Áďa.

C: Já jí vždy říkám jedou mi poděkuješ. Třeba když ji morduju v klikách. (úsměv)

Vám, Karolíno, jde cvičení lépe ve dvojici?

J: Ano. Mám větší motivaci, nedělám to jen pro sebe. Mám ráda společnou radost.Adélo, vy se nebojíte, že vám to zkazí?

C: My máme hodně natrénované. A když se něco zkazí, tak to vypilujeme. I já dělám chyby. Víte, i já jsem byla ráda, když jsme něco vyhrály a já Káju mohla chytit za ruku. To sdílené štěstí je fajn.Na mistrovství světa jste byly druhé. Je se tedy kam posouvat!

J: V duu asi ne, já teď mám maturitu a přijímačky, takže jsem si dala pauzu.

Zase budete hledat novou partnerku, Adélo?

C: Teď už ne. Chci se věnovat hlavně sólu. Dřív jsem chtěla mít dvě sestavy, ale jsem už na vysoké škole, tak se chci soustředit jen na jednu sestavu.

Budete útočit na mistrovství světa útočit v sólu na hattrick? Povedlo se to už někomu?

C: To bych chtěla! Už se to povedlo jedné Australance, ta toho má hodně.

TISK – TÝDENÍK LUČAN