V čem jsou jiné dnešní děti? Kluci získávají postavu holek. Začátek puberty klesá pod desátý rok

„To za našich mladých let…“ Každá generace má nevyhnutelně pocit, že byla zdatnější a schopnější než ta nastupující. Je to ale skutečně pravda? Liší se dnešní generace dětí i v měřitelnějších parametrech, než je náš pocit, že jsme byli samostatnější a zodpovědnější? Zeptali jsme se odborníků z nejrůznějších oborů, čím se liší děti od svých rodičů či prarodičů.

Oblastí, v níž se současné děti prokazatelně liší od generace svých rodičů a prarodičů, je nástup puberty. „Problematika změn růstu a puberty aktuálních dětí je dost složitá – obecně lze říci, že v důsledku nedostatku pohybu rostou a dospívají dnešní děti dost odlišně od generací předchozích,“ říká Petr Sedlak, růstový antropolog z Karlovy univerzity.

„Puberta se skutečně v průběhu času posouvala do nižšího věku. Od šedesátých let se u dívek její načasování ustálilo a neměnilo se přibližně čtyřicet až padesát let. Puberta u dívek nastupovala průměrně v deseti letech a první menstruace ve třinácti letech. Aktuálně jsou signály, že se opět začala dále posouvat, to znamená, že začátek klesá pod desátý rok. Je to důsledek nadváhy a obezity, protože hormony tukové tkáně ovlivňují nástup puberty a u dívek je tuková tkáň v těsném vztahu k dospívání a reprodukčnímu cyklu,“ vysvětluje Petr Sedlak.

V této souvislosti je velmi populární fáma ohledně toho, že za předčasnou pubertu dětí mohou hormony, které se nachází v kuřecím mase. Petr Sedlak ale tuto konspirační teorii jednoznačně odmítá: „Nebyl potvrzen jediný případ tohoto vlivu. Jsou ale jiné potraviny, které mají vysoký obsah fytoestrogenů, které mohou mít vliv například na zduření prsní žlázky u chlapců, tedy gynekomastii a podobně – hodně je jich například v chia semínkách.“

Co je naopak realitou, to je „zženštění“ postav dnešních chlapců.

„Naše studie to dokládá reálnými daty. Je to zejména rozšiřování pánve, ženský poměr indexu ramen / šířky pánve, více ženské ukládání tuku, často i nedostatečný pohlavní vývoj. To vše je přímo podmíněno vlivem tukové tkáně v období puberty,“ pokračuje Petr Sedlak. „To znamená, že pokud jsou chlapci v období dospívání obézní, tak hormony z tukové tkáně výrazně brzdí jejich pohlavní vývoj a modelují jejich tělesnou stavbu ženským směrem. Tento stav je pak již v dospělosti neměnný, včetně menšího genitálu, nedostatečné reprodukce a tak dále.“

Tlustší děti

Obezita v generaci současných dětí je ostatně samostatnou kapitolou. „Dětská obezita za poslední dva až tři roky tolik neroste, ale problém je to závažný. Podíl dětí s nadváhou a obezitou je vyšší, než byl v době jejich rodičů. Zdravotní problémy související s kily se navíc objevují v daleko nižším věku, než tomu bylo dříve,“ říká Martin Pávek ze společnosti Stop obezitě (STOB).

Podle zprávy ministerstva zdravotnictví z loňského roku má více než pětina populace dětí ve věku jedenáct až patnáct let buď nadváhu, nebo je přímo obézní. Meziroční srovnání navíc ukazuje, že počet dětí s nadměrnou hmotností roste. Problémy s příliš vysokou váhou mají přitom častěji chlapci než dívky.

Obrovská celosvětová studie z roku 2016, jejíž závěry byly zveřejněny v prestižním časopise The Lancet , ukázala, že v současné době je množství obézních dětí desetkrát větší než před čtyřiceti lety.

Martin Pávek k tomu dodává: „Hlavní příčinou v první fázi vývoje dítěte je vliv rodičů a rodinného zázemí. Rodiče jsou vzorem pro to, jak se bude v budoucnu dítě chovat. To znamená, že rodina ovlivňuje nejvíce, jaký dítě bude mít vztah k jídlu, sportu a obecně k životnímu stylu. Dítě zejména v mladším věku nekriticky přejímá vzorce chování svých rodičů.“

Upozorňuje také na to, že se dost často jedná o spojené nádoby: „Většina obézních rodičů nevidí svoji obezitu jako problém, a tudíž neřeší ani obezitu dítěte. Obezitu svého dítěte bude řešit spíš rodič, který je hubený a u svého dítěte vidí rizika, než rodič, který je sám obézní. U těchto případů je třeba, aby si rodič situaci uvědomil a zároveň byl ochotný připustit si, že je něco v nepořádku i u něj.“

Mizerná kondice

V porovnání s předchozími generacemi na tom dnešní děti bohužel nejsou dobře ani s fyzickou kondicí. Například podle obsáhlého výzkumu z roku 2013 uběhne dnešní průměrné dítě jednu míli (tedy 1609 metrů) o devadesát vteřin pomaleji než jeho vrstevník před třiceti lety. Autoři výzkumu zjistili, že kondice dnešních dětí je zhruba o patnáct procent menší, než jakou disponovali ve stejném věku jejich rodiče.

Vloni zase Světová zdravotnická organizace (WHO) zveřejnila zprávu , podle níž mají čtyři z pěti dospívajících dětí málo pohybu a nesplňují ani doporučenou hodinu fyzické aktivity denně. Hůře jsou na tom z tohoto pohledu dívky.

„Dnešní děti se hýbou mnohem méně než dříve, chybí jim zejména spontánní přirozený pohyb a následky vidíme všude kolem sebe. Už mezi nejmladšími dětmi je mnoho těch s nadváhou. Při školních aktivitách děti stráví pohybem méně než pět procent času a ani v osobním volnu to není lepší,“ říká Jana Havrdová, prezidentka České komory fitness a Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz.

Jitka Literová, koordinátorka projektu Děti na startu, k tomu dodává: „Přirozené zdravé sportování, které by děti rozvíjelo ve všech směrech a bylo pro ně zábavou, prakticky vymizelo. S nedostatkem aktivit jako chůze, běhání nebo lezení souvisí i zhoršující se schopnost dětí zvládnout základní pohyby, například hod míčem, kotoul nebo různé druhy skoků včetně skákání přes švihadlo.“

Ortopedka Marie Součková dává do souvislosti s nedostatečnou pohybovou aktivitou i specifické zdravotní problémy, které se u dnešních dětí řeší: „Dnes se objevují bolesti zad, nohou už u dětí před desátým rokem věku, a jsou i případy výhřezu plotének u patnáctiletých jedinců. Problémy často ještě zhoršuje dlouhodobé sezení, špatná poloha při sedu, špatná židle, výška stolu a tak dále.“

Zvětšující se chodidla

Kdyby si šly dnešní děti koupit boty do obchodů, v nichž nakupovali jejich prarodiče, měly by pravděpodobně problém. Velikost chodidel se totiž za poslední desetiletí prokazatelně zvětšila. Například podle zprávy z roku 2012, kterou citoval i magazín Time , je v posledních třech desetiletích průměrná velikost chodidla o jedno číslo větší. Ještě ve dvacátých letech byla v USA u dámských bot nejčastější velikost 35. Ve čtyřicátých letech už to byla velikost 36, v sedmdesátých 39 a nyní je to 40 až 41.

Podobný trend však rozhodně není omezen pouze na Spojené státy, ale projevuje se i v Evropě. Podle britských průzkumů vzrostla velikost nohy za posledních čtyřicet let o dvě čísla.

Potvrzuje to i Marie Součková z Lékařského podiatrického centra v Praze: „Je pravdou, že se v ordinaci setkávám nejen u chlapců, ale také u dívek s většími chodidly. V minulosti, před více než pětadvaceti lety, byla například velikost chodidel u patnáctiletých dívek 37 až 38, dnes se pohybujeme mezi 39 až 40, ale výjimkou nejsou také velikosti nohou 42.“

Faktorů, které se na zvětšující se velikosti chodidel podílejí, je pravděpodobně hned několik. Především je to dané lepší výživou, díky které se zvýšila průměrná výška – a tedy i zvětšila chodidla. Ale podle mnoha odborníků je potřeba hledat příčinu i ve vzrůstající obezitě. Pokud totiž musí nést chodidla v dětství nadměrnou váhu, klenba nohy se propadne, chodidlo se zploští a prodlouží se i jeho délka.

Alergie na vzestupu

Oproti předchozím generacím se u dnešních dětí také razantně zvýšil výskyt alergií.

„Od druhé poloviny dvacátého století se v ekonomicky vyspělých zemích výskyt alergických onemocnění dramaticky zvyšoval. Až během posledních let jejich výskyt zůstává přibližně stejně vysoký, nárůst alergických onemocnění je však nyní pozorován v zemích rozvojových. Alergie a s ní související choroby jako astma, alergická rýma, atopický ekzém, potravinová alergie v současnosti postihují minimálně třicet procent světové populace a předpokládá se, že v roce 2050 bude takto postiženo již okolo padesáti procent lidí,“ uvádí Helena Kubešová z Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol.

Podle údajů Státního zdravotního ústavu vzrostl počet alergiků v dětské populaci ze sedmnácti procent v roce 1996 na téměř dvaatřicet procent v roce 2006. Mezi lety 2006 a 2016 se projevil mírný pokles.

Podle Heleny Kubešové je současný vysoký výskyt alergických onemocnění vysvětlován působením genetických a epigenetických faktorů: „To znamená, že faktory vnějšího prostředí ovlivňují, jak se projeví genová výbava daného jedince. Mezi tyto faktory se řadí respirační virové infekce, expozice alergenů, polutanty vnějšího a vnitřního prostředí, včetně tabákového kouře, změna životního stylu včetně stravy, která ovlivňuje složení lidského mikrobiomu – tedy všechny mikroorganismy, symbiotické i patogenní, žijící uvnitř i vně našeho těla.“

Nejčastějším alergickým onemocněním u českých dětí zůstává během posledních dvaceti let sezónní pylová rýma. „Její nástup se však posunul z kategorie školních dětí již mezi batolata a předškoláky,“ upozorňuje Helena Kubešová.

„Často se setkáváme s projevy potravinové alergie již u kojenců formou atopického ekzému nebo zažívacích obtíží. Nejčastějšími příčinnými alergeny jsou bílkoviny kravského mléka a vejce, tato alergie má tendenci s věkem vyhasínat, takže většinou již v předškolním věku nebo i dříve dítě tyto potraviny toleruje. Projevy ekzému však mohou přetrvávat dále.“

To, co má současná generace společného s těmi předchozími, jsou nejčastější alergeny. Mezi nimi, stejně jako před lety, vedou pyly trav, roztoči a pyl břízy.

Autor: Barbora Vajsejtlová
Zdroj: https://denikn.cz/298102/v-cem-jsou-jine-dnesni-deti-kluci-ziskavaji-postavu-holek-zacatek-puberty-klesa-pod-desaty-rok/